Vše co jste chtěli vědět o FAKE NEWS, ale báli jste se zeptat 2.

JDE POZNAT FAKE NEWS?

1. Nejjednoduššími ukazateli nedůvěryhodnosti zprávy jsou titulky VELKÝMI PÍSMENY a náhledové obrázky, které jsou zjevnými fotomontážemi.
2. Nezůstaňte jen u přečtení titulku. Zpráva samotná nemusí titulku vůbec odpovídat. 
3. Zkontrolujte, jestli článek cituje zdroje – a pokud ano, jestli jsou samy věrohodné. U českých dezinformačních webů se často stává, že odkazují a zahraniční zdroje, které jsou ale samy původci falešných zpráv – nebo jsou zprávy z nich pravdivé, ale český překlad je výrazně překrucuje. 
4. Podívejte se, kdo je autorem textu. Je redaktor nepodepsaný či pod pseudonymem? Chybí na webu dokonce jakékoliv informace o jeho redakci? Pak za zprávy na něm nikdo neručí a není důvod mu věřit. 
5. Zkontrolujte datum zprávy. Na sociálních sítích se často sdílí i několik let staré články, které navozují dojem, že souvisí s aktuálním děním.
6. Věnujte pozornost fotografiím v článku. Jednoduchá kontrola pomocí vyhledávače (v prohlížeči Google Chrome stačí kliknout na obrázek pravým tlačítkem a vybrat Vyhledat obrázek pomocí vyhledavače Google) může ukázat, že fotka ve skutečnosti s tématem článku nesouvisí a je pořízená v jiném čase nebo na jiném místě. 
7. Přemýšlejte, jaký pocit ve vás článek vyvolává. Pokud vás rozčílil už titulkem a jeho obsah je pobuřující, může být vyvolání emocí bez ohledu na pravdivost odkazu jeho jediným cílem. 
8. Pokud se zpráva jeví podezřele, zkuste ji ověřit ze seriózních zdrojů – buď pomocí vyhledávání, nebo přes specializované weby, které se vyvracením hoaxů a falešných zpráv zabývají. V Česku jsou to weby hoax.cz a manipulatori.cz, pro zahraniční zprávy například snopes.com. 

A nakonec: Pokud si nejste jistí, že je článek pravdivý, nesdílejte ho.

Jak ověřit fotografii?

Na internetu se dnes dá najít cokoliv – třeba „zaručené“ fotografie dokazující leccos. Předtím, než po jejich zhlédnutí propadnete panice a touze fotku, kterou vidíte, okamžitě sdílet dál, se radši na chvíli zastavte a zamyslete. Na sociálních sítích vzrůstá počet fotografií, které ve skutečnosti zobrazují něco jiného, než tvrdí jejich popis. Pravost fotek, které někdo sdílí na sociálních sítích, si přitom můžete snadno ověřit.

Máme návod, jak si ověřit pravost či aktuálnost fotky sdílené na internetu:

Uložte fotku do počítače nebo si zkopírujte její adresu (klikněte pravým tlačítkem na fotku a vyberte „Kopírovat adresu obrázku“).

Pravost i aktuálnost fotky můžete ověřit na stránce images.google.com nebo na tineye.com. Na stránce images.google.com klikněte na obrázek fotoaparátu a vyberte, zda chcete obrázek nahrát, nebo zkopírovat jeho adresu ze schránky (stisknutím Ctrl + V). Na stránce tineye.com klikněte na ikonku šipky nahoru pro nahrání obrázku nebo vložte adresu odkazu ze schránky (stisknutím Ctrl + V).

Příklad: Následující fotka se na internetu sdílí, jako součást alba s názvem Islám přichází zničit Evropu. Ve skutečnosti pochází z italského dokumentárního filmu La Nave Dolce, který pojednává o události z roku 1991, kdy 20 tisíc Albánců připlulo k italským břehům.

Podobné „zaručené“ fotky se nemusí týkat pouze uprchlíků, ale i dalších kontroverzních témat, například Ukrajiny a Ruska.

„Většina obrázků, které jsou vydávány za aktuální, děsuplné a ohrožující naše životy, jsou staré třeba i pět deset patnáct let. Některé dokonce pocházejí z filmů a jsou lživě vydávány za aktuální události,“ říká internetový publicista Daniel Dočekal. Ať už fotky vytržené z kontextu lidé sdílejí záměrně, nebo z pouhé naivity, jedno je jasné – počet takovýchto falešných fotek na sociálních sítích roste. „Je to samozřejmě dáno panikou, kterou často vyvolávají bulvární nebo tabloidní média,“ říká Daniel Dočekal. „Část lidí, kteří tyto fotky sdílejí, to přitom dělá záměrně. Chtějí totiž veřejnost poštvat proti uprchlíkům nebo obecně proti komukoliv, kdo je cizí,“ upozorňuje.

„Existují celé skupiny lidí, kteří se na sdílení obrázků vytržených z kontextu záměrně specializují.“

Má člověk vůbec šanci dezinformaci poznat?

„Falešnou informaci na první pohled nepoznáte. Já, ani nikdo jiný,“ říká mediálníteoretik Jan Jirák.Ty méně kvalitní můžete rozeznat snad jazykovou svérázností sdělení, ale „už jsem se smířil i s tím, že pokud dezinformaci poznáte, tak jen protože je špatně udělaná.“ Nejhorší fake news jsou totiž věcně správné s ale ryze účelovým užitím. S takovými se prý „pereme opravdu nejhůř“. Žijeme v době informační i dezinformační, jen se mění způsoby šíření. Náš se stále víc odehrává na displejích chytrých telefonů a na sociálních sítích. Do proudu sdělení se může zapojit kdokoli a kdykoli.

Ukázalo se, že v době politického marketingu vytvořeného na profesionální úrovni, už nehraje tak velkou roli pravda, nebo lež. Důležitější je přesvědčivost, a to ve smyslu manipulace. Zvítězí prostě ten, kdo nabídne silnější příběh, který pak lidi dovede až k volebním urnám.

Pravda vs. Lež

Je tak dnes vůbec důležité, co je pravda a co lež? „Obávám se, že slovo lež je zcela vyprázdněné. Hluboká pravda je ukryta ve slově post pravda. Důležitější je, co je přesvědčivé, získávající nebo manipulativní. Spolehlivě rozlišit, co je pravda a lež už neumíme. Není důležitý fakt pravdivosti, ale záměr sdělení. I zcela očividně pravdivá informace se může stát krutě manipulativní.“

Je to trochu složité?

Jan Jirák o FN: https://youtu.be/i9BfedlcCiY

Pravdivost se řadě případů nedá ověřit.

I zcela pravdivá informace se v určitém kontextu může stát manipulativní prostě tím, že je, tím, že je sdělena. I tak triviální věta, jako je „dnes je středa“, což je nepochybně pravda, může za jistých okolností znamenat nátlak, za tím může být přítomné „dnes je středa a ty jsi měl do úterý večer zaplatit dluh“, ale víme to jenom z kontextu. Může za tím být naděje „dnes je středa“ a za tím je přítomné „to jsme se smluvili, že se sejdeme“, cokoliv. V komunikační praxi je skutečně velmi obtížné rozlišovat kromě evidentních případů, co je lež a co je pravda.

My bychom se měli soustředit na to učit se rozpoznávat záměr. Nikoliv co se mi říká, ale proč se mi říká to, co se mi říká.

NEDEFINICE:

Britská vláda odmítla používání termínu „fake news“ (falešné zprávy) a rozhodla se místo něj používat termín „dezinformace“. Již dříve britský parlament doporučil přestat používat výraz „fake news“, který podle názoru poslanců nemá přesnou definici. Označení „falešné zprávy“ může znamenat jak nepřesnost nebo chybu v textu, tak i „zahraniční zásah do demokratických procesů“. Vláda Spojeného království souhlasila s tímto stanoviskem a navrhla, aby byl termín „falešné zprávy“ nahrazen termínem „dezinformace“ ve smyslu „úmyslného vytváření a šíření lživých nebo zmanipulovaných informací s cílem oklamat nebo mást publikum a také pro svůj politický, finanční nebo osobní prospěch“.