Chránit svobodu projevu, serióznost české žurnalistiky, nezávislost a objektivitu veřejnoprávních médií – to jsou základní úkoly, které si vytyčila nezávislá iniciativa Slabiky.cz. Nepatříme žádné politické straně, žádné podnikatelské skupině, žádnému médiu. Naším hlavním posláním je pěstovat svobodu slova, upozorňovat veřejnost na dezinformace, manipulaci a nepravdy v médiích a zároveň podporovat novináře v práci, která bude zcela nezávislá a korektní.
Slabiky hodlají poukazovat na nedostatky v legislativě, jež se týká médií. Budou přispívat ke kulturnosti mediálního prostředí, komentovat klíčové události a pravdivě o nich informovat. Slabiky budou poskytovat podporu všem subjektům i jednotlivcům, kterým záleží na tom, aby byla společnost v naší zemi svobodná a nadále se rozvíjela v duchu vyspělých západních demokracií. Stejně jako je slabika základní jednotkou lidské řeči, chtějí být Slabiky základním stavebním kamenem a ochráncem svobodného projevu v naší zemi.
Cílem Slabik.cz je podpora vzdělávání žáků a studentů, zlepšování úrovně mediální gramotnosti odborné i laické veřejnosti a zejména rozvíjení kritického myšlení. A to zajímavou formou, pomocí konstruktivního dialogu mezi různými skupinami obyvatel. Nechceme přinášet hotové názory a návody na správné řešení, ale chceme vyvolat kvalitní debatu a přimět účastníky (včetně novinářů) kriticky přemýšlet. Jak napsal Petr Placák:
„Byla svobodná novinařina jen slupka bez vnitřního obsahu? Je taková celá naše polistopadová demokracie? Pandemie každopádně ukázala úděsný stav povolání novináře, založeného na konfrontaci zdrojů a informací – jednoho z pilířů demokracie, bez kterého se otevřená společnost neobejde. Až na výjimky, jako byly časopis Reflex nebo revue Přítomnost (za redakce Davida Bartoně), média během pandemie totálně selhala. Proti konspiracím nestojí pravda, jak si to myslí různí naivové a na prvním místě všichni svazáci – ta bývá naopak součástí ideologického či konspiračního vidění světa –, ale dialog: rozhovor mezi bytostmi z masa a krve, které mají tvář a jméno, a také různé osudy, které může nahlédnout jen Bůh.“
Nastupuje snad NORMALIZACE? Já si vzpomínám. I na předrevoluční média. A nestýská se mi po nich, žádná nostalgie. Takže co s tím? Po pár sezeních v restauračních zařízeních s podobně smýšlejícími přáteli, jsem oprášil své politologické vzdělání a pustil se do slabik. Parafrází slov toho nejpovolanějšího – „Nejprve jsem myslel na slova, ale Vaše vzdělání, pane redaktore, je na takové úrovni, že musíme začít od slabik možná od písmen.“
ML