Mediální trh a veřejnoprávní média

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové

Považuji se hlavně za ekonoma, takže se pokusím vyložit z tohoto pohledu, jak chápu roli VP médií a hlavní úkoly rady, do níž kandiduji.   Po 30 letech vytváření mediálního trhu, zde máme víceméně standardní funkční prostředí. Bohužel se nedaří jedna věc. Nedaří se dosáhnout PLURALITY médií. Představa jednoho správného názoru vede k unifikaci médií, článků a vlastně i novinářů. Média i ti, kdo je vytvářejí, jsou do značné míry zaměnitelní. A bohužel, ta zaměnitelnost směřuje k průměrnosti, které má klesající kvalitu.  Produkujeme hlavně retro.

Proč je tomu tak? Může za to politický tlak, ekonomika nebo neprofesionalita? Jako ekonom vidím na prvním místě ekonomiku. S nástupem sociálních médií se zdá, jako by napsání článku nestálo žádné peníze, ale to není pravda. Každý článek je nějakým způsobem placený, a pokud není placený transparentním způsobem, je placený jinak, někým, jehož cíle mohou být v rozporu s demokratickým systémem.

Stát neví jak regulovat sociální média. Zato reguluje média současná. Mediální zákon obsahuje nášlapnou minu – formulaci, že zpravodajství musí být OBJEKTIVNÍ A VYVÁŽENÉ. Co znamená termín objektivní? Koncepce objektivity patří do pozitivistického myšlení 19. století. A termín vyvážené? Vyváženost se někdy vykládá, že jakýkoliv názor musí být zveřejněn. Což je objektivní nesmysl. Mnohem lepší (a bezpečnější) formulací by bylo. PRAVDIVÉ (věcná přesnost) a NESTRANNÉ (všestranné). Čímž se zase dostáváme k termínu pluralitní.

Bohužel čtenář kolikrát nevidí rozdíl mezi článkem v oficiálních médiích a článkem na fb napsaným ruským botem.  Proč tomu tak je? Podle mě ke třeba říci, že současný model financování médií z reklamy, selhal. Nemám teď na mysli ani tak, vlastnictví médií politiky a různými vlivovými skupinami – to je podle pouze důsledek tohoto modelu, kdy média nejsou pořizována za účelem zisku. Model většinového financování médií z reklamy vede k honbě za průměrným divákem, co nejvyšší sledovaností, preferování okamžitého zisku před budoucností a ve finále k poklesu kvality, profesionality a tím i sledovanosti médií vůbec. Průměrnost – nevychovává nové diváky, čtenáře a posluchače 

• Zadavatelé reklamy nemají žádný zájem na rozvoji média, média jsou pro ně pouze nosiči jejich reklamních sdělení. Reklama (a to i skrytá) místo kvalitní žurnalistiky, ale vede pouze k poklesu sledovanosti a větší závislosti médií na inzerci. Vysoké náklady vedou rezignaci na kvalitu.
• Je to začarovaný kruh, média ze strachu z odlivu financí rezignovali na výchovu, na názor. Většinový názor politiků je, že ideální novinář by měl být bez politického názoru. To zajistí objektivitu zpravodajství. Ale to je nesmysl. Beznázorovost není objektivita, beznázorovost redaktorů vede přímo k beznázorovosti média. Takové médium vlastně není ani opravdovým médiem. Médium totiž vytváří právě spektrum názorů. Bez různosti názorů jde jen o propagandu. Ideální novinář je novinář s názorem. Profesionál, který se orientuje v problematice a dokáže věcně pravdivě zprostředkovat relevantní názorové spektrum.

Věcná pravdivost a zmapování názorového spektra je hlavním úkolem veřejnoprávních médií. VM většinově stojí mimo systém financování z reklamy proto mají i ekonomicky možnost udržet vysokou kvalitu obsahu, rozvíjet nové moderní trendy a hlavně výchovu nových mladých posluchačů a diváků. Současný systém koncesionářských poplatků je vcelku vyhovující, což neznamená, že je jediný možný. Je naprosto legitimní debata o dalších způsobech financování – např. rozdělení VM na základní univerzální platformu (pro všechny) plus další prémiové služby (pro zájemce). Výhledově by se VP média mohli stát PRODUCENTEM obsahu. Jenž by mohl být zajišťován např. i formou soutěže více účastníků (včetně komerčních subjektů) na základě ceny a kvality. Jen není jasné, kdo by takovou soutěž dokázal rozhodnout, když ze strany státu chybí i samotná koncepce mediální politiky. Díky útokům z minulých let si VM zajistila určitou nekritizovatelmost – to je chyba. Kritika je nutná posunuje dopředu. Jako hlavní – tlak na kvalitu, evropskou úroveň – ekonomičnost, ale při zohlednění důležitějších aspektů – …To má podle mého řešit rada, ne to v jaké hodině jaké slovo zazní ve vysílání!

ZA VŮBEC NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ÚKOL VM POVAŽUJI VÝUKU A PROPAGACI KRITICKÉHO MYŠLENÍ A MEDIÁLNÍ GRAMOTNOSTI.  Z těchto důvodů, musí být VM autonomní a jejich financování nesmí být vázáno na státní rozpočet. VM nejsou státní média! Jsou součástí promyšleného demokratického systému – negativní důsledky zásahu do nastaveného systému vidíme v současné prez. přímé volbě. 

Marek Lichtenberk