VÁLKA PROTI KONSPIRAČNÍM TEORIÍM?

„Americké vládě je v současné době dáváno za vinu hlavně zosnování útoků na Světové obchodní
centrum (WTC), proto aby USA měly záminku k útoku proti Afghánistánu a Iráku a mohli tak ovládnout
zdejší zásoby ropy. Oficiální verzi vyšetřovací komise věří podle dva roky starého průzkumu deníku The New York Times jen 16% procent Američanů. Ostatní si myslí, že vláda něco zatajila. Třetina je
dokonce přesvědčena, že vláda při útocích sama asistovala. Průzkum společnosti Ipsos-Reid ze září
2006 zase zjistil, že 22 procent Kanaďanů věří, že za útoky stojí americká vláda.“(tisková zpráva)

KYVADLO KONSPIRACE (CONSPIRACY PENDULUM)
konspirační teorie, otázky, fakta, názory – kritické myšlení
Využijme pozitivní aspekty konspiračních teorií k výuce kritického myšlení. Fakta a logika (Occamova břitva a Saganův drak) vytváří prostor pro otevřenou diskusi o důsledcích konspiračních teorií pro společnost i jednotlivce. Gamifikovaný webový portál všech (opravdu všech) konspiračních teorií. „Foucaultovo kyvadlo“, pomůže učitelům i studentům nejen při výuce historie konspirace a fake news. Doplněno odbornými komentáři, didaktickými materiály i zábavnými úkoly a testy. Vládní zákazy nefungují. Diskuse a hra místo války:-)

„Blázen se pozná na první pohled. Je to hlupák co nezná žádné fígle. Hlupák se snaží svou tezi
dokázat, logiku má sice pochybenou, ale má ji. Blázen se naopak nestará, aby vůbec nějakou
měl, postupuje s pomocí zkratů. Pro něho zkrátka všechno dokazuje všechno. Má svou fixní
ideu a všechno, nač přijde, se mu hodí k tomu, aby mu ji potvrdilo. Blázen se pozná podle toho,
že nebere na vědomí nutnost důkazu a že je neustále ochoten všude nacházet zdroj osvícení. A
bude vám to možná připadat divné, ale dříve či později se vytasí s templáři.“ „Každý?“ „Najdou
se i blázni bez templářů, ale blázni s templáři jsou nejzákeřnější. Nejsou hned k poznání, zdá
se, že mluví docela normálně, a pak najednou…“ (U. Ecco-Foucaultovo kyvadlo)

VÁLKA PROTI KONSPIRAČNÍM TEORIÍM?
Nemá smysl. Historie velkých zákazů je svědectvím o marnosti zákazu zboží a služeb, po
kterých existuje silná poptávka. Ukázkovým příkladem je americká alkoholová prohibice.
Studie M. Thorntona z roku 1991 shrnuje dopady prohibice:

Ačkoli spotřeba alkoholu na počátku prohibice klesla, v dalších letech se opět zvýšila.
Konzumace alkoholu se stala nebezpečnější, byla doprovázena vysokou mírou zločinu, který
se navíc stal „organizovaným“, soudní a vězeňský systém byl napjatý až k prasknutí a korupce
veřejných činitelů byla všudypřítomná. Nedošlo k žádnému měřitelnému zvýšení produktivity
ani ke snížení absencí v práci. Prohibice odstranila významný zdroj daňových příjmů a
výrazně zvýšila vládní výdaje.

Válka proti drogám má podobné výsledky. Podle analýzy Cato Institute z roku 2017 jsou
důsledky 50 let drogové prohibice následující:

Počet úmrtí na předávkování se zvýšil z jednoho na 100 tisíc v roce 1971 na 12 na 100 tisíc v
roce 2008. Zvýšila se síla drog a spotřeba se přesunula od měkkých drog k tvrdým drogám.
Objevily se nové syntetické drogy, jako je crack a fentanyl, které mají zničující dopad na
uživatele. Vymáhání opatření spojených s válkou proti drogám stojí daňové poplatníky 50
miliard dolarů ročně; původní rozpočet schválený v roce 1972 na protidrogovou politiku
počítal s rozpočtem jedné miliardy dolarů na tříletý program. Padesát let trvající válka dala
vzniknout nelítostným mexickým drogovým kartelům a násilné reakci vlády – mexická
drogová válka si od roku 2006 vyžádala odhadem 300 000 životů. Mezi další důsledky patří
militarizace policie, rozsáhlá korupce, zvýšený útlak menšin a zahraniční vojenské intervence.
Obchod s drogami je také hlavním zdrojem nelegálních finančních prostředků podobně, jako
byl nelegální alkohol hlavním zdrojem těchto aktivit v době alkoholové prohibice.

TEORIE O KONSPIRACI
Mezi kritickými hlasy vůči konspiracím se objevují názory, že jejich teorie nenabízejí žádné
praktické řešení ani obecné strategie, jak naložit s danými problémy, na které se snaží
poukázat. Jejich cíl je tedy pouze informovat společnost, bez další přidané hodnoty, která by
byla obsažená v nástinu řešení. John Molyneux uvádí, že slabým místem konspiračních
teorií, které srážejí jejich věrohodnost, je taková skutečnost, že až příliš často operují s
negativními pojmy jako je rasismus – například šíření nebezpečných virů v Africe či
antisemitismus – kritika sionistů či rodiny Rothschildů. Svou roli v kritice odborné veřejnosti
hraje také aspekt vyvratitelnosti tezí konspiračních teorií. Ty bývají svou podstatou
konstruovány tak, že se zaměřují na věci tajné a jsou tak ve své podstatě nevyvratitelné a
zároveň je ani není možné potvrdit. Negativně se ke konspiračnímu teoriím stavěl i Popper.
Trval na tom, že ačkoliv se některé konspirační teorie prokázaly pravdivé. Především
náhody a práce abstraktních sil, nežli důsledkem koordinované snahy spiklenců. Konspirační
teorie jsou podle něj vyjádřením pohledu, že, jakékoliv události, které se odehrají v dané
společnosti, včetně událostí, které lidé vnímají coby negativní, jako jsou války,
nezaměstnanost či chudoba, jsou výsledkem přímého zásahu některých jedinců či mocných
skupin““. Popper tak odmítá tento obraz historické kauzality a odůvodňuje ho tím, že
.konspirační teorie nemohou být pravdivé, protože by to jinak znamenalo připustit tvrzení, že
všechny události, včetně těch, u kterých je na první pohled patrné, že nejsou ničím novým
dílem, jsou důsledkem organizované a plánované činnosti jedinců, kteří se zajímají o jejich
výsledek.“

VĚDA FUNGUJE
David Grimes se ve své studii rozhodl otestovat konspirační teorii za pomoci statistiky
a matematiky. Vycházel z premisy, že při spiknutí je základním aspektem jejich utajení
mlčenlivost, kterou musí zachovat všechny osoby do něj zasvěcené. Cílem práce bylo
zjištěno zda je možné, aby spiknutí zůstalo utajeno, respektive jak dlouho by trvalo,
než se informace o něm zůstanou na veřejnosti. Grimes tak schopnost udržet spiknutí
v tajnosti rozepsal jako matematickou rovnicí, do které zahrnul fadu faktorů. Přikládá
počet osob, které jsou obeznámeni s daným spiknutím, dále pravděpodobnost, že
bude spiknuti odhaleno i průběžné vymírání spiklenců. Tuto rovnici testoval na základě
několika konspiračních teorií, mezi kterými bylo např. spiknuti NASA týkající se přistání
Apolla na Měsíci nebo teorie podle, které jsou klimatické změny poplašnou zprávou. Ve
svých výsledcích došel k zjištění že teorie o přistání na měsíci zaměstnávala v NASA v
době vrcholných příprav na 411 tisíce osob a konspirace s klimatickými změnami by
musela být známa 405 tisícům osob. Po aplikace matematických rovnic na tyto teorie
Grimesovi vyšly, že vymyšlené přistání na Měsíci by se mělo provalit po třech letech a
osmi měsících. Spiknuti týkající se klimatických změn po 26 letech a 8 měsících,
pokud by zahrnovalo pouze vědecké pracovníky, pokud všechny zainteresované
osoby, tak po třech letech a osmi měsících. Pokud by mělo spiknutí zůstat utajeno
alespoň 10 let, nemělo by o něm podle Grimese vědět více než tisíc osob. Autor
následně uvádí, že konspirační teorie, které pracují s velkými a globálními spiknutím,
mají hlavni nedostatek v tom, že o jejich existenci ví příliš mnoho lidi, než aby mohli
zůstat delší dobu utajené. U velkého počtu zasvěcených lidí totiž už nehrozí jen
skutečnost, že by mohlo být spiknutí prozrazeno kvůli svědomí či vnitřní motivaci
spiklenců, ale záměr udržet ho v tajnosti už je konfrontován i se statistikou.

Tak, jako se vedou spory mezi příznivci a odpůrci konspirací, tak obdobný boj probíhá na i na akademické úrovni obce. A to např. tehdy, když se americký fyzik a profesor Steven E. Jones, který se proslavil svým dlouhodobým výzkumem mionové katalýzy, rozhodl použít své odborné znalosti, aby osvětlil destrukci Světového obchodního centra. V rámci této snahy vydal v roce 2005 studie: Proč vlastně došlo ke zřícení budov WTC?, kde autor uvedl, že událost 11. září 2007 jsou důsledkem řízené a předem naplánované detonace. Vydání této práce v rámci periodika Joumal of studies vyvolalo na akademické a vědecké půdě značnou nevoli a negativní odezvu. V jejím rámci bylo zahájeno šetření ze strany Americké asociace vysokoškolských profesorů a Nadace individuálních práv ve vzdělávání. V návaznosti na tyto události musel profesor Jones na žádost webového administrátora odstranit svou studii z univerzitních webových stránek a následně byl odvolán z funkce na své domovské univerzitě Brigham Young.

Objektem kritiky se konspirační teorie stávají také kvůli názorovým střetům uvnitř skupiny
jejich přívrženců. Na jedné straně jsou zde osoby, které se snaží zpochybnit oficiální výklad
Tyto události hypotézami, které jsou paradoxní systematickou a přesvědčivou prací na
základě, které by si chtěli nárokovat alespoň nějaké uznání veřejnosti za svůj přínos
Především v oblasti událostí 11. září 2001 se objevily některé přesvědčivé, argumenty
podložené teorie (viz studie Stevena Jonese). Na druhé straně jsou zde ale skupiny
konspiračních teoretiků, které přicházejí s natolik fantaskními a bizarními teoriemi, např. že
do budov Světového obchodního centra žádná skutečná letadla nenarazila, ale že se jednalo
pouze o holografické projekce, nebo že tyto budovy byly zničeny mimozemskou technikou.
Tím podkopávají a devalvují práci první jmenované skupiny, která je poté v očích veřejnosti
vnímána jako jeden celek s druhou jmenovanou skupinou Stejně tak, jako se tato dichotomie
objevuje v individuálních percepcích přístupů ke konspiracím, tak se projevuje i v přístupu k
jejich etickému hodnocení. Na základě této subjektivní vnímat se tak mohou konspirační
teorie a viry v konspiraci jevit jako žádoucí společenské jev, nebo jako něco, co s sebou
negativní důsledky a je tak pro společnost nežádoucí.

POZITIVNÍ ASPEKTY KONSPIRAČNÍCH TEORIÍ
V této oblasti také existují dva přístupy, na základě kterých je možná tvorba a šíření
konspiračních teorií vnímat coby něco “správného“(etického) či něco, nesprávného‘
(neetického). Někteří teoretici jsou přesvědčeni, že převažují pozitivní aspekty a konspirační
teorie jsou pro společnost žádoucím fenoménem. Na podporu tohoto přístupu je možné
shromáždit vícero argumentů a existují aspekty, které mohou být vysloveny ve prospěch
konspiračních teorií. Podle nich mohou konspirační teorie představovat výzvu ke zlepšení
společenských vysvětlení, rozšířenost konspiračních teorií pomáhá udržovat otevřenost ve
společnosti a konspirační teorie poskytují svým zastáncům informace, kterými mohou
vyvrátit dezinformace pocházející z oficiálních zdrojů. Vlády mají tendenci být nesdílné
ohledně informací, které by pro ně mohli být nepříjemné, ale jejichž znalost je pro veřejnost
žádoucí. Shromažďování informací konspiračními teoretiky může zabránit tajnostem a
upozornit úřady a instituce, že pokud budou zatajovat informace, mohou být odhaleni.
Konspirační teorie jsou v konečném důsledku prospěšné, neb odhalují anomálie v
konvenčních vysvětleních a požadují větší transparentnost vlády a úřadů. To dokládá
prokázaná pravost některých teorií. Například konspirační teorie, že se americké
ministerstvo obrany snaží podporovat teroristické útoky a poté z nich obvinit kubánskou
vládu. Konspirační teorie tak poskytují informace, kterými lze vyvrátit dezinformace z
oficiálních zdrojů a dospět k závěrům, které se mohou konfrontovat s konvenčními
vysvětleními společenských událostí.
Metody konspiračních teorií se tak staly jedním z nástrojů investigativní žurnalistiky.
Dokazuje to selhání tradičních forem médií, která nejsou schopna pokrýt tyto oblasti zájmu.
Investigativní žurnalistika a konspirační teorie tak (podle optimistů) přispívají k ochraně
svobody myšlení a svobody projevu. Je chápána jako kulturní praxe snažící se v narativní
formě zmapovat trajektorii a účinky moci.

Za jedno z pozitiv můžeme pokládat vliv konspiračního uvažování na kritické myšlení.
Konspirační teorie stojící mimo hlavní myšlenkový proud, nabízejí prostor k
alternativním výkladům událostí a situací, které oficiální autority a média odmítají jako
absurdní a nesmyslná. Lze se domnívat, že taková alternativa podporuje možnost
rozvoje kritického myšlení. Snaha odhalit skrytou podstatu, otevírá možnost
pohlédnout na oficiální verze událostí s kritickou úvahou o jejich pravdivosti a
legitimnosti. Konspirační teorie tak pomáhají, aby člověk nepodlehl prvnímu dojmu a
naléhavosti sdělení, dokázal zaujmout odstup a kriticky reflektovat jeho legitimnost.
Na tomto základě je možné považovat konspirační teorie za začátek sociálního hnutí,
jež se snaží prosadit pozitivní změnu ve společnosti.

NEGATIVNÍ ASPEKTY KONSPIRAČNÍCH TEORIÍ
Jiné náhledy na přínos konspirační teorií a konspiračního uvažování jsou méně optimistické.
Názory poukazující na skutečnost, že konspirační teoretizování podkopává důvěru v
demokratické zřízení a politické instituce. Jeho implikace může být morálně zpochybnitelná,
vzhledem k blízkosti negativně orientovaných témat, jako populismus nebo antisemitismus.
Mezi negativní dopady je možné zařadit úmysl, s jakými jsou použity. Především v politice
vidíme, že konspirační teorie nejsou vytvořeny, aby odhalili utajenou skutečnost, ale aby
zaútočily na znepřátelenou stranu. Použití termínu „konspirační teorie“ na nějaký výrok,
může představovat clonu, kterou se brání obvinění před oprávněným podezřením. Např.
Chomsky se domnívá, že by nebylo překvapivé, kdyby vládní establishment přiživoval víru v
konspirace, aby tak odklonil pozornost od naléhavějších problémů. Konspirační teorie by tak byly dílem záměrné lži, dezinformace, která je předkládána lidem. Konspirační teorie mají žádoucí i škodlivé důsledky, v závislosti na čase a místě, kde se objevují. Záleží na individuální percepci a postojích, s nimiž k nim jedinec přistupuje. Jejich vnímání odráží konkrétní individuální názorové postoje jedince, který může vidět v konspiracích něco nežádoucího a podvratného, i něco pozitivního pro společnost žádoucího.

Například teorie o negativních účincích očkování, může mít nejednoznačné důsledky. Pro jedince, který vykazuje zvýšenou míru nedůvěry, může být impulsem, aby se vyhýbal očkování, ze strachu z nežádoucích následků. Ale pro jedince, který vykazuje důvěru v oficiální prohlášení vědců a lékařů, může tato teorie představovat skutečnost, že s očkovacími vakcínami je vše v pořádku. Teorie na něj může působit natolik bizarně, až pro něj bude dokladem, že s očkovacími vakcínami je vše v pořádku. Dopomůže u něj vytvořit
přesvědčení, že pokud v neprospěch očkování hovoří jen tato zvláštní teorie a nic, co by bylo
více relevantní, není pravděpodobné, že by očkování představovalo problém.

DŮSLEDKY KONSPIRAČNÍCH TEORIÍ
Jak je z výše uvedeného patrné, je obtížné vyjádřit, jaký je skutečný nebo alespoň
potenciální přínos konspiračního teoretizování coby společenského fenoménu. Je tedy
možné vyzvednout pozitivní aspekty konspiračních teorií, a to třeba na příkladu snahy udržet
společnost otevřenou a transparentní. Konspirační teorie mohou představovat způsob boje
proti utajenému nakládání s informacemi. Je ale také nutné brát zřetel i na negativní aspekty
konspiračních teorií. Zde je možné poukázat například na podkopávání důvěry v politické
zřízení a snahu zdiskreditovat oficiální zřízení. Existuje i názor, že konspirační teoretizování
může být zdrojem nejen mylných, ale i škodlivých přesvědčení o původu společenských
událostí. Nepřímé důkazy a domněnky mohou vést k nepravdivým obviněním, mohou se
podílet na šíření neopodstatněné skepse a pomáhat vytvářet kulturu nedůvěry ve
společnosti.

Avšak tento stav může být způsoben už zakořeněnou nedůvěrou v politické zřízení. Nedůvěra ve státní systém by nebyla důsledkem konspiračních teorií, ale primárním motivem pro jejich vznik a popularitu. Konspirační teorie by tak byly reflexí existující společenské nedůvěry a skepticismu.

Tichá pošta pro vlastní důležitost
Myslím, že všechny ty teorie spiknutí si lidé vytvořili proto, aby se cítili jistější. Je to sice často jistota založená na chybných předpokladech, ale pro psychiku plní svůj účel. Ta chce, nebo dokonce musí, být opřena o jistoty. Pak se cítíme dobře: My jsme ti, kdo vědí. Někdy jsme ve vysvětleních unáhlení: Chceme mít náskok oproti druhým - my chceme vědět dříve. Líbí se nám poté poučovat druhé, objasňovat. Je to přece slastná pozice - poučujících. Obávám se, že o pravdu nebo o relevanci k faktům velice často nejde,” mysli si psycholog z Masarykovy univerzity v Brně Zbyněk Vybíral.
Podle publicisty Martina Petráska, nejsou prakticky nic jiného než obdoba tiché pošty: Když
jsme si jako děti hráli na tichou poštu, divili jsme se jak krásně zdeformované informace se
dostaly na druhý konec třídy. A nyní si jen uvědomte, že ve světě internetu jsou možnosti
šíření podobných zpráv omezené snad jen velikosti zeměkoule a naivitou jejího obyvatelstva.
Takže na začátku vlastně vůbec nemusí stát nějaký šílenec nebo konspirační skupina. Ta se
deformovaných zpráv jen chytla, využívá je ke svému prospěchu. Na začátku mohl být třeba
i dobrý úmysl někoho, kdo nedokáže pracovat s informace a rozpoznat to, co je pravdivé a
co je prostě lež a nesmysl.”

Negativní aspekty konspiračních teorií nevyřeší válka, ale soustavná a profesionální
výchovná práce. Využijme pozitivní aspekty konspiračních teorií k výuce kritického
myšlení nejen konspiračních teoretiků. Fakta a logika (Occamova břitva a Saganův drak) vytváří prostor pro otevřenou diskusi o důsledcích konspiračních teorií pro
společnost i jednotlivce.

Marek Lichtenberk