VÁLKA PROTI KONSPIRAČNÍM TEORIÍM?
Nemá smysl. Historie velkých zákazů je svědectvím o marnosti zákazu zboží a služeb, po kterých existuje silná poptávka. Ukázkovým příkladem je americká alkoholová prohibice. Studie M. Thorntona z roku 1991 shrnuje dopady prohibice:
Ačkoli spotřeba alkoholu na počátku prohibice klesla, v dalších letech se opět zvýšila. Konzumace alkoholu se stala nebezpečnější, byla provázena vysokou mírou zločinu, který se navíc stal „organizovaným“, soudní a vězeňský systém byl napjatý až k prasknutí a korupce veřejných činitelů byla všudypřítomná. Nedošlo k žádnému měřitelnému zvýšení produktivity ani ke snížení absencí v práci. Prohibice odstranila významný zdroj daňových příjmů a výrazně zvýšila vládní výdaje.
Válka proti drogám má podobné výsledky. Podle analýzy Cato Institute z roku 2017 jsou důsledky 50 let drogové prohibice následující:
Počet úmrtí na předávkování se zvýšil z jednoho na 100 tisíc v roce 1971 na 12 na 100 tisíc v roce 2008. Zvýšila se síla drog a spotřeba se přesunula od měkčích drog k tvrdým drogám. Objevily se nové syntetické drogy, jako je crack a fentanyl, které mají zničující dopad na uživatele. Vymáhání opatření spojených s válkou proti drogám stojí daňové poplatníky 50 miliard dolarů ročně; původní rozpočet schválený v roce 1972 na protidrogovou politiku počítal s rozpočtem jedné miliardy dolarů na tříletý program. Padesát let trvající válka dala vzniknout nelítostným mexickým drogovým kartelům a násilné reakci vlády – mexická drogová válka si od roku 2006 vyžádala odhadem 300 000 životů. Mezi další důsledky patří militarizace policie, rozsáhlá korupce, zvýšený útlak menšin a zahraniční vojenské intervence. Obchod s drogami je také hlavním zdrojem nelegálních finančních prostředků podobně, jako byl nelegální alkohol hlavním zdrojem těchto aktivit v době alkoholové prohibice.
POZITIVNÍ ASPEKTY KONSPIRAČNÍCH TEORIÍ
Někteří teoretici jsou přesvědčeni, že převažují pozitivní aspekty a konspirační teorie jsou pro společnost žádoucím fenoménem. Podle jejich pohledu mohou konspirační teorie představovat výzvu ke zlepšení společenských vysvětlení a rozšířenost konspiračních teorií pomáhá udržovat otevřenost ve společnosti. Vlády mají tendenci být nesdílné ohledně informací, které by pro ně mohly být nepříjemné, ale jejichž znalost je pro veřejnost žádoucí. Shromažďování informací konspiračními teoretiky může zabránit tajnostem a upozornit úřady a instituce, že pokud budou zatajovat informace, mohou být odhaleni. Konspirační teorie jsou v konečném důsledku prospěšné, neb odhalují anomálie v konvenčních vysvětleních a požadují větší transparentnost vlád a úřadů. To dokládá prokázaná pravost některých teorií. Například konspirační teorie, že se americké ministerstvo obrany snaží podporovat teroristické útoky a poté z nich obvinit kubánskou vládu. Konspirační teorie tak poskytují informace, kterými lze vyvrátit dezinformace z oficiálních zdrojů a dospět k závěrům, které se mohou konfrontovat s konvenčními vysvětleními společenských událostí. Metody konspiračních teorií se tak staly jedním z nástrojů investigativní žurnalistiky. Dokazuje to selhání tradičních forem médií, která nejsou schopna pokrýt tyto oblasti zájmu. Investigativní žurnalistika a konspirační teorie tak (podle optimistů) přispívají k ochraně svobody myšlení a svobody projevu. Je chápána jako kulturní praxe snažící se v narativní formě zmapovat trajektorii a účinky moci.
Za jedno z pozitiv můžeme pokládat vliv konspiračního uvažování na kritické myšlení. Konspirační teorie stojící mimo hlavní myšlenkový proud, nabízejí prostor k alternativním výkladům událostí a situací, které oficiální autority a média odmítají jako absurdní a nesmyslná. Lze se domnívat, že taková alternativa podporuje možnost rozvoje kritického myšlení. Snaha odhalit skrytou podstatu, otevírá možnost pohlédnout na oficiální verze událostí s kritickou úvahou o jejich pravdivosti a legitimnosti. Konspirační teorie tak pomáhají, aby člověk nepodlehl prvnímu dojmu a naléhavosti sdělení, dokázal zaujmout odstup a kriticky reflektovat jeho legitimnost. Na tomto základě je možné považovat konspirační teorie za začátek sociálního hnutí, jež se snaží prosadit pozitivní změnu ve společnosti.
NEGATIVNÍ ASPEKTY KONSPIRAČNÍCH TEORIÍ
Jiné náhledy na přínos konspirační teorií a konspiračního uvažování jsou méně optimistické. Názory poukazující na skutečnost, že konspirační teoretizování podkopává důvěru v demokratické zřízení a politické instituce. Jeho implikace může být morálně zpochybnitelná, vzhledem k blízkosti negativně orientovaných témat, jako populismus nebo antisemitismus. Mezi negativní dopady je možné zařadit úmysl, s jakými jsou použity. Především v politice vidíme, že konspirační teorie nejsou vytvářeny, aby odhalily utajenou skutečnost, ale aby zaútočily na znepřátelenou stranu. Existuje i názor, že konspirační teoretizování může být zdrojem nejen mylných, ale i škodlivých přesvědčení o původu společenských událostí. Nepřímé důkazy a domněnky mohou vést k nepravdivým obviněním, mohou se podílet na šíření neopodstatněné skepse a pomáhat vytvářet kulturu nedůvěry ve společnosti. Avšak tento stav může být způsoben už zakořeněnou nedůvěrou v politické zřízení. Nedůvěra ve státní systém by nebyla důsledkem konspiračních teorií, ale primárním motivem pro jejich vznik a popularitu. Konspirační teorie by tak byly reflexí existující společenské nedůvěry a skepticismu. Použití termínu „konspirační teorie“ na nějaký výrok, může představovat clonu, kterou se brání obvinění před oprávněným podezřením. Např. Chomsky se domnívá, že by nebylo překvapivé, kdyby vládní establishment přiživoval víru v konspirace, aby tak odklonil pozornost od naléhavějších problémů. Konspirační teorie by tak byly dílem záměrné lži, dezinformace, která je předkládána lidem.
Konspirační teorie mají žádoucí i škodlivé důsledky, v závislosti na čase a místě, kde se objevují. Záleží na individuální percepci a postojích, s nimiž k nim jedinec přistupuje. Jejich vnímání odráží konkrétní individuální názorové postoje jedince, který může vidět v konspiracích něco nežádoucího a podvratného, i něco pozitivního pro společnost žádoucího. Například teorie o negativních účincích očkování, může mít nejednoznačné důsledky. Pro jedince, který vykazuje zvýšenou míru nedůvěry, může být impulsem, aby se vyhýbal očkování ze strachu z nežádoucích následků. Ale pro jedince, který vykazuje důvěru v oficiální prohlášení vědců a lékařů, může tato teorie představovat skutečnost, že s očkovacími vakcínami je vše v pořádku. Teorie na něj může působit natolik bizarně, až pro něj bude dokladem, že s očkovacími vakcínami je vše v pořádku. Dopomůže u něj vytvořit přesvědčení, že pokud v neprospěch očkování hovoří jen tato zvláštní teorie a nic, co by bylo více relevantní, není pravděpodobné, že by očkování představovalo problém.
Negativní aspekty konspiračních teorií nevyřeší válka, ale soustavná a profesionální výchovná práce. Využijme pozitivní aspekty konspiračních teorií k výuce kritického myšlení nejen konspiračních teoretiků. Fakta a logika (Occamova břitva a Saganův drak) vytvoří prostor pro otevřenou diskusi o důsledcích konspiračních teorií pro společnost i jednotlivce.
M. Lichtenberk
(Zdroje: Finmag, M.Hnátek-Politické, sociální a etické aspekty konspiračních teorií)
