Technognóze II. Od mnemotechniky k počítačům

Od samého počátku se hermeticky nadaný mág přímo topil v datech. V díle Mysl pro Herma, jedenáctém svazku Hermetica, mysl slibuje, že pokud v myšlenkách pojmete v jediném okamžiku zároveň veškeré věci, čas, místa, substance, množství i kvality, dosáhnete Boha. Částí hermetického snažení byla encyklopedičnost a čarodějové oplývali úžasným množstvím informací: patřila k nim rituální jména, kouzla a astrologické významy; numerologické techniky; čísla, písmena a okultní znaky; seznamy rostlin, kovů, vůní a ochranných obrazců.

Tito mágové měli potřebu celou tuto obsáhlou sumu dat nějak uspořádat a někteří z nich k tomu užívali techniky odvozené z klasického umění a do značné míry odpovídající postupům počítačového zobrazování: používali umělou paměť. Jak uvedl Cicero a další slavní řečníci a jak rozsáhle pojednala Frances Yatesová ve svém skvělém Umění paměti, sestávalo toto umění ze schopnosti mentálně vytvořit souvislou řadu imaginativních prostorů, obvykle v podobě rozsáhlých budov, stavěných podle přesných pravidel, v náležité velikosti a dokonce s patřičným osvětlením. Do těchto prostor byly ukládány obrazy věcí či slov, určených k zapamatování. Našly se mezi nimi jak úchvatné postavy krvavých božstev, tak prosté emblémy v podobě kotev či mečů. Při procházce těmito fantastickými paláci stačilo jen nalézt patřičnou ikonu a tak otevřít patřičnou sumu slov a informací.

Tyto virtuální mnemonické postupy zjevně fungovaly: řečník Seneca byl schopen vyslechnout seznam dvou tisíc jmen a bez chyby jej odříkat z paměti. Později, ve středověku, byla zmrzačená forma tohoto umění přeměněna scholastiky v didaktickou techniku, jež umožňovala alegoricky postihnout nekonečný souboj mezi neřestmi a ctnostmi. Spíše než paláce v klasickém slova smyslu užívali tito pedagogové pro ukládání dat systém podobný plodu cibule o mnoha vrstvách, jenž představuje celý vesmír, sevřenou vertikální byrokracii pekla, očistce a ráje. Yatesová uvádí, že Danteho Božská komedie je po mnoha stránkách produktem umění paměti, neboť postupuje podle klasického pravidla úchvatných obrazů na místech se stanoveným pořadím.

Brilatní středověký neoplatonik Ramón Lull se vydal ve svém umění paměti jinou cestou. Tvrdil o něm, že svému uživateli umožňuje znát cokoli, co se odehrává v celém vesmíru a získat o tom informaci. Lullovo umění sestávalo z abstraktního a neuvěřitelně komplexního systému ozubeného soukolí. Obvody těchto kol byly popsány písmeny, jež vyjadřovala devět vlastností Božích, které Lull spatřil ve své vizi, vlastností, jež odrážely a uspořádávaly veškeré dostupné informace. Doctor Illuminatus, jak Lullovi přezdívali, ale tomuto systému dodal další, speciální rozměr posouváním kol proti sobě bylo možno vytvářet nekonečnou řadu konceptuálních kombinací. Lullovo umění se tak stalo předstupněm symbolické logiky a ovlivnilo rozvoj Leibnizových matematických studií. Německý filozof Werner Künzel rozpoznal v Lullově práci tajného předchůdce počítačové technologie a převedl jeho Ars Magna do programovacího jazyka COBOL. Nigel Pennick poukazuje ve své Magické abecedě na to, že Lullova kombinační kola jsou předchůdcem diferenčního stroje Charlese Babagge z 19. století, jenž používal systém soukolí k řešení vícečlenných rovnic, a tudíž může být pokládán za okultní pravzor moderních počítačů.

Yatesová uvádí podobný příklad, když popisuje vysoce systemizované a výsostně magické paměťové tabulky ve spisu De umbris idearum renesančního génia Giordana Bruna (který skončil na vatikánské hranici jako mučedník ve jménu vědy, přestože byl prokazatelně heretický mystik). Brunův systém vykazoval ohromující komplexnost. Kombinoval Lullova vzájemně propojená kola s rozsáhlou ikonografií hvězdných démonů, odvozenou z astrologických aplikací umění paměti (démoni, zde jako všude jinde v celé eseji, nejsou nositeli zla, ale daemony, spirituálními entitami ve škále od skřítků přes vládce planet po archanděly). Brunův systém byl určen k užívání v duchu, protože Bruno stejně jako mnoho dalších hermetiků věřil, že astrální síly, které ovládají vnější svět, lze reprodukovat či zachytit i ve světě vnitřním a využít je k práci s magicko-mechanickou pamětí. Yatesová upozorňuje na překvapivě úzkou vazbu mezi Brunovým paměťovým systémem a myšlenkovými stroji, o nichž se diskutovalo v 60. letech.

Erik Davis

pokračování…