PULP FICTION 2

Jak jsem slíbil v předchozí části, nyní se podíváme na klipy nejsilnějších politických stran. Jak by se dalo očekávat, jsou všechny jejich klipy zpracované na profesionální úrovni. Ovšem vložené úsilí (i budget) vypadají často rozdílně.

Každopádně se zdá, že největší současný marketingový hit v politickém klipu je bílé pozadí. Proč ne, vypadá to dobře a klip to určitě výrazně zlevní. Ale pozor, o to větší nároky to klade na zvolenou grafiku a vůbec dění odehrávající se na ploše. Tuto cestu zvolili současně KSČM (č. 9), Piráti (č. 27) a ano i ANO (č. 30). Zatímco první dva subjekty vytvořili zajímavé a moderní klipy, které se snaží i něco sdělit voličům, ANO vsadilo na styl „vodňanské nízkorozpočtové kuře z PL“. Ošklivá grafika napodobující sociální sítě, nepříjemný hlas hlavního vůdce a hlavně sdělení s fakty na úrovni „diskuse“ na sociálních sítích. Jediným příjemným zjištěním je absence gramatických chyb v Andrejově češtině. Prostě, když tři dělají totéž, není to totéž.

Klasické strany ODS, KDU-ČSL a Sociální demokraté vsadili na klasické filmové klipy. Široký formát a klasická klišé. Příroda, cesta, les, zahrada, člověk, společenství, komunikace. Každý, ale podle sebe.

ODS (č. 5) jede podle prvorepublikové tradice. Posezení na zahradní slavnosti, v pozadí vila (asi Benešova?J), moudře hovořící pánové, v obleku, pochopitelně. Ovšem, co říkají? Kdo ví?

KDU-ČSL (č. 39) ukazuje cestu. Cestu člověka. Lesem. Člověk dojde do kostela. Ale pustí ho tam v těch keckách? Bůh ví.

Sociální demokraté (č. 7) jdou s lidem. A co je lidovějšího než „brutální hra dělnické třídy“ – fotbal? Takže se ocitáme na tribuně fotbalového stadionu společně s lidem, který nám povídá, jak to vidí. A tady se to začíná hroutit. Sociální demokrat jako rozhodčí?! Copak neznají fotbalový pokřik „Raz dva tři, rozhodčí je pi…“ Ale hlavně na konci klipu kamera odhalí, že nejde o fotbalový chrám typu Maracaná, ani (teď už asi třetiligový) stadionek Viktorky Žižkov, ale o malinkou mobilní tribunku kdesi v „Malé pod Velikou“. Prostě rozpočet nedokáže naplnit ambice klipu. Signifikantní.

To Pitomio (č. 28) asi problém s financemi nemá. Ačkoliv si o SPD myslím jen to nejhorší, její klip svým zpracováním bohužel patří k nejlepším „klipům za rozumnou cenu“. Ach jo.

Nejlepší klip, kde by se ale o rozumné ceně dalo určitě s úspěchem pochybovat, má Hlas pana Teličky (č. 24). Obrazově nadupaný klip s hektickým dramatickým střihem, moderní hudbou a výraznou grafikou by určitě zabodoval i v průměrné evropské hitparádě. Jen si říkám, na jakou cílovou skupinu je zaměřený? Kdo chce mít ve službách workoholika? Ví tvůrci, že jde psychickou poruchu – nemoc? Co volič – důchodce? Nedostane z toho epileptický záchvat? Ale nic. Mně se líbí.

Jen škoda, že nepoužívají humor. Tedy, alespoň ne, vědomě. Jako by byl humor tabu. O to víc pak vyniká humor nechtěného. Ale minimálně dva klipy se to snažily změnit.

Starostové s TOP 09 (č. 26) vyrobili parafrázi na slavnou scénu filmu Pelíšky se slovíčkem Brexit. Dokonce s původní herečkou Evou Holubovou, Janem Hrušínským v roli Jiřího Kodeta a poslanci v rolích rodičů. Zdálo by se to jako jasná výhra. Bohužel, to nějak nefunguje. Včetně hereckých výkonů.

Že to jde, ukázalo sdružení – Odejdeme bez placení (č. 25). Krásným leteckým klipem, v kterém shodí pytel účtenek na Čapí hnízdo. V jejich jedné větě: „Sežer si to, ty komunistický noku!“ je víc Pelíšků než v celém klipu TOP 09. Takže pro mě je vítěz jasný. Pokud bych se rozhodoval jen podle volebních klipů – volím č. 25 Svobodní, Liberland a Radostné Česko – ODEJDEME BEZ PLACENÍ.

                                                                                              Marek Lichtenberk

Add a Comment

Share This