Veřejnost volá po osobnostech v radě ČT a ČRo, sundají si konečně politici klapky z očí?
Společnost SANEP zveřejnila včera už druhý průzkum, který se věnuje tématům souvisejícím s aktuálními volbami do Rady České televize a Českého rozhlasu. Zatímco ten první byl věnován důvěryhodnosti médií, ten aktuální pak samotnému působení mediálních rad.
Obyvatelé České republiky v něm dali poměrně jasně najevo, koho si přejí vidět v Radě České televize a Českého rozhlasu: osobnosti a nezávislé kandidáty. Není to asi překvapení – lidé by si zřejmě všeobecně přáli, aby jejich zájmy v kontrolních orgánech veřejnoprávních médií zastupovaly respektované osobnosti, které nejsou žádnými nastrčenými kašpárky v pimprlovém divadélku politických stran.
A není se čemu divit. Veřejnoprávní média by měla být baštou demokracie a jejich posláním by měla být objektivita, nestrannost, pravdivost a serióznost oproštěná od zákulisních politických her či obchodů. Co víc by mělo poslance přesvědčit než fakt, že podle průzkumu si 92,7 procenta občanů myslí, že Rady ČT a ČRo jsou politicky ovlivnitelné. Nedělám si žádné iluze, ale zázraky se dějí. Třeba se nějaký stane i v dolní komoře parlamentu. A když ne, tak naopak doufám, že v tom nejhorším možném případě dovolí poslanci jednotlivé radní tak, aby jejich mandáty alespoň kopírovaly rozložení koaličních sil. Bylo by to sice rozhodnutí špatné, ale pořád z těch špatných to nejlepší.
Na průzkumu je pozitivní, že se lidé zajímají o to, čím se Rada ČT a ČRo zabývá, a že vědí, jakou by měla plnit funkci. Snad to politikům dojde a nepůjdou ve stopách „tří moudrých opiček“, které „nevidí, neslyší, nemluví zlo“ a jsou v tomto smyslu symbolem klamu, neupřímnosti a ignorance. Poslanci mají nyní jedinečnou příležitost k tomu, aby ukázali, že při dovolení radních udělají první důležitý krok k tomu, aby vysílání České televize a Českého rozhlasu zůstalo takové, jaké je chceme mít: seriózní, vyvážené, důvěryhodné – zkrátka opravdu veřejnoprávní.
Pokud má mít Rada ČT a ČRo smysl, měly by v ní sedět osobnosti, které mají svůj názor a nebojí se ho říci. Kontrolní orgán postrádá smyslu, pokud bude plný „trafikantů“, kteří se do něj dostali na základě kamarádství s tím či oním politikem. Konec konců i politické strany by ve svém vlastním zájmu měly chtít, aby v radách zasedli odpovědní a samostatně myslící kandidáti, kteří budou posuzovat práci České televize a Českého rozhlasu správně a objektivně. Cílem přeci není, aby se „korouhvička“ v podobě Rady točila podle toho, z které strany právě vítr fouká a neohlížela se na toho, kdo zrovna v tu chvíli tahá za kratší konec. V ideálním případě tak budou s činností radních všechny strany zhruba stejně spokojené či nespokojené.
Nepatřím mezi naivky, a tak si nemyslím, že by veřejností preferovaný model, aby v radách zasedli odborníci z univerzit, byl tím nejlepším možným řešením. Současný stav, kdy o radních rozhodují poslanci, má také svůj smysl. Ovšem pouze za předpokladu, že opravdu odráží přání voličů. Řečeno parafrázovanými slovy Winstona Churchilla: „Stejně jako demokracie je tento volební systém nejhorší – s výjimkou všech ostatních, které byly vyzkoušeny.“ Pokaždé ho bude doprovázet trocha handrkování, frašky i tragédie. Podstatné a nutné ale je, aby k finální volbě poslanci přistupovali zodpovědně.
Tím nejlepším důvodem by pro ně mohla být neoddiskutovatelná skutečnost, že lidé jsou politikou unavení a rádi by viděli nějaký signál o změně k lepšímu. Dále pak to, že komerční média monitorují svět kolem nás spíše po povrchu a z hlediska své podstaty a nutnosti preferovat sledovanost se věnují hlavně konfliktním tématům. Proto jsou právě nyní veřejnoprávní média důležitá – aby poskytovala informace významné, aktuální a pravdivé. Ruku na srdce: „lyžující veverky“ na konci zpravodajského bloku nejmenované komerční televize toho pro rozvoj demokratického systému v České republice moc neudělají.
Průzkum ukázal, že lidem není jedno, kdo v Radách ČT a ČRo zasedne. Drtivá většina dotázaných v průzkumu jasně deklarovala, že jsou nespokojení se systémem volby, preferovanými kandidáty i vztahem mezi politikou a kontrolními orgány veřejnoprávních médií. Pokud budou poslanci k přáním občanů hluší, bude to signálem, že lidé na parlamentních křeslech se po volbách sice změnili, ale politika zůstala stále stejná.
Marek Lichtenberk
