Řídit ČT a ČRo znamená rozhodovat, alibismus by veřejnoprávní média pohřbil
Kdo je to vlastně Martin Komárek? Odpověď může znít: „bývalý novinář, komentátor, politik“, ale zrovna tak třeba „mimozemšťan“. Mnoho lidí totiž musí mít po Komárkových výstupech pocit, že novopečený poslanec ANO musel nutně spadnout na planetu Zemi z nějaké jiné galaxie, kde platí kocourkovská logika.
Pokaždé se totiž opakuje stejný scénář. Martin Komárek něco „plácne“ a vzápětí dostane „kartáč“ od médií, koaličních kolegů z ČSSD i KDU-ČSL, opozice, odborníků. Už se mu to stalo mnohokrát, ale stále se nepoučil a asi se ani nepoučí. Možná se nakonec z nouze pokusí udělat ctnost a bude se pyšnit svým konzistentním politickým postojem.
Je ukázkovým příkladem toho, jak člověk míní a sněmovna mění. Někdejší komentátor Mladé fronty Dnes a novinář, který měl hlídat nepravosti politiků a upozorňovat na jejich ztřeštěné nápady, se najednou stal „papežštějším než papež“. Jinak si nelze vysvětlit jeho nápady, kdy si chtěl zvát na kobereček ředitele České televize a Českého rozhlasu, aby vysvětlovali zpravodajství o ukrajinské krizi, či když přišel s „převratnou“ myšlenkou na sloučení obou veřejnoprávních médií. Oponu milosrdenství pak zatáhněme nad jeho názorem, že politici mají právo kontrolovat podobu zpravodajství.
Naposledy pak zabodoval na Frekvenci 1, kde se opět vrhnul na své oblíbené veřejnoprávní téma. Tentokrát se mu totiž zdá, že pravomoci generálních ředitelů České televize a Českého rozhlasu jsou příliš veliké a měly by být omezeny. Od boku a jako vždy vedle pak vypálil jako příklad situaci v Německu a mimo jiné přidal glosu o tom, že ředitelé ČT a ČRo „mají moc, jakou nemá žádný miliardář“.
Zajímalo by mě, kam na tato moudra poslanec Komárek chodí. Z vlastní zkušenosti čerpá těžko, protože on sám nikdy nic neřídil. Tím by se vysvětloval i nápad, že by ředitelé neměli zasahovat do personálních otázek. Situace, kdy „generál“ firmy nebude moci ovlivnit, jaké bude mít zaměstnance, mi přijde zcela absurdní. To už bychom mohli rovnou z ředitelů ČT a ČRo udělat jen ceremoniáře s čestnou funkcí. Jejich pravomoci bychom přesunuli na další členy managementu, což by se ale třeba panu Komárkovi také nelíbilo. Tak bychom mohli pokračovat stále dál a dál, až bychom se dostali někam na konec personálního řetězce k vrátným a uklízečkám a dosáhli v oblasti alibismu nejvyššího stupně nirvány.
V počátku bychom to mohli líbivě nazvat „demokratickým přístupem k řízení firmy“, v důsledku bychom pak ale zjistili, že jde jen o prachobyčejný „bordel“. Kolos typu České televize nemůže fungovat bez článku, který jasně řekne, kam bude směřovat, co se bude dít a jakým způsobem toho dosáhnout. Ředitelé jsou od toho, aby dělali rozhodnutí a měli odpovědnost za chod společnosti. Ne aby přihlíželi, jak jejich podnik řídí někdo jiný. Pokud se jim cíle podařit nenaplní či řídí firmu špatně, nahradí je někdo lepší. Stejné by to mělo být i u politiků, ale zatím není. Slovo „odpovědnost“ je pro ně zkrátka tabu.
Marek Lichtenberk
