TECHNOGNÓZE I. Jazyk je virus.

Stojíme na prahu digitálního snu. Počítače, média a telekomunikační technologie neustále shromažďují, manipulují, ukládají, zveřejňují a vysílají trvale sílící proud dat a prakticky tak vytvářejí nový rozměr: informační prostor. Tento rozrůstající se mnohorozměrný prostor je virtuální, hustě protkaný sítěmi a nekonečně komplexní. Do jaké míry jsme s to vstoupit do tohoto informačního prostoru, záleží na tom, nakolik dokážeme vstupovat do způsobů prezentace informací a manipulovat s nimi.

Svět se totiž v této kouli z tekutých krystalů, s jejími pravidly, hypertexty, simulovanými prostory, labyrintovými síťovými architekturami a barokními metaforami kolosálních encyklopedií paměti jeví poněkud odlišně. To provokuje k okamžitému přechodu z informační teorie do informační praxe: Jak se má člověk tímto prostorem pohybovat? Jaká je jeho logika, kartografie, entity, vazby? Při vytváření prostředí, která umožňují propojit mozek a infoprostor, užívají tvůrci počítačového rozhraní i fantastický aparát imaginace řešení těchto otázek totiž vyžaduje jak mysl analytickou, tak mysl snílka.

Daleko mimo dosah Palo Alta a MIT, na periferii vědy a ukryty v počítačových sítích, se nad technologicky zprostředkovávanými informacemi, které čím dál víc spoluvytvářejí naši skutečnost, vznášejí elektroničtí démoni. Informace dnes podléhají takovému tlaku, že přímo srší energií a vytvářejí svou vlastní mytologii, metafyziku, dokonce jakousi formu magie.

Podobné mytologické aspekty informací už samozřejmě prozkoumala science fiction. Ale tři vizionářské koncepty, ke kterým se ještě vrátím kyberprostor Williama Gibsona, Jiná úroveň Vernona Vingeho a VALIS (Vast Active Living Intelligence System rozsáhlý aktivní systém živoucí inteligence) Philipa K. Dicka jsou vysoce životaschopné myšlenky, příliš pronikavé a produktivní, aby byly jen obyčejnou fantazií. Gibson ve svém díle stvořil realistický společenský prostor, vycházející z tužeb a intuice lidí, pracujících v tak odlišných oborech jako jsou žurnalistika, právo, média, psychedelická kultura a počítačová věda. Informační fantazie zároveň v poměrně širokém měřítku a s výrazně apokalyptickým nábojem vstoupily do společenské praxe. Vyznavači New Age užívají krystaly jako počítače, v nichž ukládají a zpracovávají ducha, zatímco církve uctívající UFO a lovci signálů z vesmíru přeměňují příchozí zprávy v kult živoucí informace. Mnoho evangelických křesťanů cituje Matouše 24:14 (A poté bude toto královské evangelium kázáno celému světu, aby svědky jeho byli všichni národové; a nastane konec světa.) a věří, že komunikační technologie, které poskvrňují Slovo špínou světa, přivolávají Poslední soud, a že andělé ze Zjevení jsou metaforou pro satelitní družice.

Ani originální vize jako je ta Gibsonova, ani lidové mýty nevznikají ve vzduchoprázdnu. Doufám, že prokážu, že vložením pojmu informace do širého pole esoterických náboženských a mytologických tradic vznikají překvapivě aktuální příběhy, obrazy a situace. V tomto ohledu mě inspiroval výrok Waltera Benjamina z Tezí o filozofii dějin, který říká, že pokud člověk zachytí konstelaci, kterou jeho vlastní éra vytváří s již uzavřenou érou předchozí, podaří se mu vytvořit koncept přítomnosti jako času teď, jímž probleskují signály z dob Spasitelových. Mým cílem není jen dostávat do kontextu různé dimenze kyberkultury, ale především upozornit na její přelomový význam.

Zatímco možných námětů pro imaginativní informační archeologii je nespočet od příběhů mágů přes mystické koncepty Logosu až po hádání budoucnosti soustředím se na určité aspekty hermetické imaginace: na magické umění paměti, démonickou kryptografii a gnostickou kosmologii. Slovo hermetismus (a dokonce pravděpodobně i termín hermeneutika) odvozujeme od Herma, mága, řemeslníka a posla bohů pohanského Řecka. Ústředním zdrojem informací o hermetismu je Corpus Hermeticum, sbírka takřka vědeckých textů, připisovaná Hermu Trismegistovi, legendárnímu autorovi, spojovanému s Hermem i s egyptským božstvem Thothem, božským písařem s hlavou ptáka ibise. Když západní kultura tyto texty datované do pozdního starověku objevila, převládal názor, že Trismegistos byl současníkem Mojžíšovým.

Francouzský badatel Festugiere rozdělil Hermeticum na populární hermetismus astrologii, alchymii a okultní umění a zasvěcený hermetismus, rozvinutou gnostickou filosofii, která klade důraz na schopnost lidstva odhalit mystickou kvalitu boha a kosmu v sobě samém. Člověka pokládala za hvězdného démona v tělesné podobě, schopného rozvíjet své kosmické síly prostřednictvím gnóze, okamžiku mystického osvícení. Texty zdůrazňují dvě vágně charakterizované podoby gnóze. Takzvaná gnóze optimistická chápe svět jako projevenou mapu božského zjevení a tvrdí, podle Johna Frenche, že otištěním projevu vesmíru do své vlastní vyšší inteligence se člověk přibližuje Bohu a splývá s ním. Tento pozitivní gnosticismus byl motorem předvědeckých praktik dobových mágů, podle nichž byl vesmír oživován hvězdnými silami nadanými citem a žijícími v trvalém styku se Zemí, silami, které je kouzelník s to odhalit a využívat.

Pesimistická gnóze Hermetica se odvozovala od složitých alegorických kosmologií, jež chápaly svět jako past, ovládanou tupým a často zlovolným stvořitelem. Skutečným bohem pak byl vzdálený, mimozemský Bůh a k tomu, aby člověk slyšel jeho osvobozující hlas, bylo třeba zažehnout jiskru či objevit sémě v sobě samém. Tento okamžik gnostického zjevení nebyl jen projevem nepopsatelné mystické jednoty, ale zároveň přílivem kosmické moudrosti.

Erik Davis

pokračováni…

Share This