NĚKOLIK MYŠLENEK, ZE SEMINÁŘE „MÉDIA A ROLE STÁTU V JEJICH KONTROLE“

Po 30 letech vytváření mediálního trhu, zde máme víceméně standardní funkční prostředí. Bohužel se nedaří jedna věc. Nedaří se dosáhnout PLURALITY médií. Představa jednoho správného názoru vede k určité unifikaci médií, článků a vlastně i novinářů. Média i ti, kdo je vytvářejí, jsou do značné míry zaměnitelní.

Proč je tomu tak? Může za to politický tlak, ekonomika nebo neprofesionalita? V debatě od politiků zazněl názor, že ideální novinář by měl být bez politického názoru. To zajistí objektivitu zpravodajství. Ale to je nesmysl. Beznázorovost není objektivita, beznázorovost redaktorů vede přímo k beznázorovosti média. Takové médium, ale není k ničemu a vlastně není ani opravdovým médiem. Médium totiž vytváří právě spektrum názorů. Bez různosti názorů jde jen o propagandu. Ideální novinář je novinář s názorem. Profesionál, který se orientuje v problematice a dokáže věcně pravdivě zprostředkovat relevantní názorové spektrum.

Ale pozor. Současný mediální zákon obsahuje nášlapnou minu – formulaci, že zpravodajství musí být OBJEKTIVNÍ A VYVÁŽENÉ (platí i pro soukromá média). Co znamená termín objektivní? Koncepce objektivity patří do pozitivistického myšlení 19. století. A termín vyvážené? Vyváženost se někdy vykládá, že jakýkoliv názor musí být zveřejněn. Což je objektivní nesmysl.

Mnohem lepší (a bezpečnější) formulací by bylo. PRAVDIVÉ (věcná přesnost) a NESTRANNÉ (všestranné). Čímž se zase dostáváme k termínu pluralitní.

Věcná pravdivost a zmapování názorového spektra je hlavním úkolem veřejnoprávních médií. Jako jeden z pilířů demokratického systému by měly ochraňovat demokracii a působit na všechny občany státu. Z těchto důvodů musí být autonomní a jejich financování nesmí být vázáno na státní rozpočet. VM nejsou státní média! Současný systém koncesionářských poplatků je vcelku vyhovující, což neznamená, že je jediný možný. Je naprosto legitimní debata o dalších způsobech financování – např. rozdělení VM na základní univerzální platformu (pro všechny) plus další prémiové služby (pro zájemce). Ty by mohly být zajišťovány např. i formou soutěže – rozdělením části poplatků mezi více účastníků (včetně komerčních subjektů) na základě ceny a kvality.

Jen není jasné, kdo by takovou soutěž dokázal rozhodnout, když ze strany státu chybí i samotná koncepce mediální politiky.

Stejně tak stát neví jak regulovat sociální média? Různé státy – různé pohledy a definice. Nová média tvoří politiku a realitu a stát jen reaguje. Ale není pozdě?

Kyberprostor je nebezpečný.

Informační operace v kyberprostoru slouží k prosazení politických cílů. Současný kyberprostor definuje ASYMETRIE – jeden stát je daleko před všemi ostatními.

Do informačních operací patří nejrůznější prostředky od Fake News až po kyber-útoky hackerů na konkrétní cíle (instituce). Profesionální scénáristé dokáží jakoukoliv lež zabalit do racionálního (sexy) jádra. Pak nastupují placení trollové a stále více i umělá inteligence. UI dokáže na sociálních sítích napodobit člověka (což mnohé vypovídá o úrovni debatJ). Tito profesionálové by se neobešli, bez „užitečných idiotů“ šířících FN pod heslem: „Něco na tom je“. V tomto světě je lajk největší síla. Protože co má 250 lajků – to je pravda! Nebo alespoň alternativní pravda.

Řešení je jediné. KRITICKÉ MYŠLENÍ. Učit je žáky, učitele, politiky i důchodce. VŠECHNY.

Marek Lichtenberk

(v článku jsou volně citováni a parafrázováni tito vystupující v poslanecké sněmovně Parlamentu ČR: Prof., PhDr. Jan Jirák Ph.D., Ing. Aleš Špidla, Milan Šmíd, Bc. Filip Rožánek, doc. JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D.)

Add a Comment

Share This