FAŠOUN, BEZ FAŠOUNA, S …
Když současná kremelská soldateska nadává do fašistů těm, na které hodlá zaútočit, ví, co dělá – fašisté je prastará komunistická nadávka ke stigmatizaci nepřítele. Přitom nejzákeřnějšími zbraněmi reakce, ergo fašismu, byly mír a prosperita, které brzdily chod dějin a oddalovaly tak nastolení komunismu. V tomto duchu označovali komunisté Společnost národů za „hlavní nástroj imperialistického (rozuměj fašistického) pacifismu“, přičemž nejperfidnější podoba fašismu se skrývala v sociální demokracii, která zradila proletariát, když smiřovala dělnickou třídu s buržoasií, což nebyl zločin, ale smrtelný hřích. Proto italští komunisté útočili na socialisty a označovali je za sociálfašisty, stejně jako jejich soudruzi v Německu napadali tamní sociální demokracii ve chvíli, kdy byla smrtelně ohrožena nacismem.
Když nacisté dostali ve volbách v roce 1930 v některých obvodech k úžasu komunistů 25% hlasů od proletářů, komentovali to němečtí komunističtí vůdcové slovy: „Ale ano, připouštíme, že jsme ve svazku s národními socialisty. Bolševismus a fašismus mají jeden společný cíl: zničení kapitalismu a sociálně demokratické strany.“ Není divu, že kremelští propagandisté vyškolení v KGB nadávají dnes do fašistů Ukrajincům, přičemž ovšem mají na mysli historii spojenou s německým nacismem. Potíž je ovšem v tom, že to byl právě Kreml, který se paktoval s Hitlerem v době, kdy nacisté pustošili západní Evropu. To byla ovšem Evropa imperialistická. Co se pak týká „fašismu“, možná i díky tomu, že malému Benitovi tatínek předčítal celé pasáže z Marxova Kapitálu, spíše než k režimu Mussoliniho měl německý nacismus blíže právě k sovětskému komunismu. Jakmile byly v roce 1939 vymezeny sféry vlivu, mohly se naplno projevit vzájemné city: „Začíná éra dělnická, na rozdíl od éry kapitalistické a předkapitalistické éry feudální. Dělníkem bude v budoucnu každý, jako byl každý křesťanem. Práce se stane vírou a zbožnost bude prací,“ jásal přední tuzemský pronacistický aktivista Emanuel Moravec a vlivný protektorátní nacista Wolfgang Wolfram von Wolmar mu přizvukoval: „Žijeme všichni v době takového grandiosního přelomu, ve kterém mládí mezi národy tohoto světa – socialistické státy – sesazuje s trůnu stařectví, které se drží u moci pouze racionalistickými prostředky, především zlatem.“
Stejného názoru byl i nacistický poslanec, historik Wilhelm Ziegler: „V této válce se svět rozdělil zřetelně podle vyznání hospodářsko-sociálního. Východ stojí proti Západu, socialismus proti kapitalismu a hnutí širokých mas proti tenké vrstvě lstivé plutokracie.“
Proletáři všech barev spojte se!
Ani italští fašisté nechtěli stát stranou, pokud šlo o ve velké dílo zničení kapitalismu. Publicista Mario Appelius viděl válku jako veliký revoluční proces, v „němž moderní svět stojí proti neblahému kapitalistickému režimu“: „Anglie je baštou kapitalismu a ve svém obludném zápase proti lidstvu je podporována společníky v nadbytku a bídáckými spoluviníky, v jejichž čele stojí vysoké finance USA a veliký židovský kapitál.“ Jako byl nacismus socialistický, byl bolševismus nacionalistický.
Ruský „nacionální bolševik“ Nikolaj Ustrjalov napsal v roce 1920, že zájmy sovětského systému nevyhnutelně splynou s ruskými národními zájmy. „Bolševici přejdou logikou událostí od jakobinismu k napoleonismu,“ tvrdil a jiný ruský ultrapravičák Šulgin ve stejném roce prohlásil: „Prohráli jsme, za to jsme zvítězili. Bolševici nás porazili, ale pozvedli prapor sjednoceného Ruska.“ Podobně se mohl utěšovat Hitler v bunkru pod hořícím Berlínem 30. dubna 1945: Prohráli jsme, ale bolševici ponesou náš prapor dál! Ostatně řekl to už kdysi Rauschnigovi: „Nikoli Německo se stane bolševické, nýbrž bolševismus se stane odrůdou nacionálního socialismu. Je zde více toho, co nás pojí, než co nás odděluje…“
A strýček Joe rozhodně Ádu nezklamal: sovětští bolševici drželi Evropu v šachu dalších několik desetiletí a poválečný pax sovietica odstartoval Kreml tím, že po holocaustu rozjel novou antisemitskou kampaň.
Fašoun na fašounovi jezdí a fašounem se odráží.
Odkaz AH zavazuje, Herr Putin.
www.ibabylon.cz
