KONEC PAPÍROVÝCH PENĚZ – SCI-FI NEBO BLÍZKÁ BUDOUCNOST?

Nedávno jsem na konferenci na VŠE vyslechla zajímavý příspěvek (viz http://www.finance-edu.cz/wp-content/uploads/2012/12/Mandik.pdf), který se týkal digitálních peněz a možného sklonku peněz papírových. Přimělo mě to přemýšlet o tom, co vše s tím souvisí a jaké může mít přechod k „digitalizaci“ pozitivní i negativní dopady. Představa světa bez fyzických peněz je totiž velmi zajímavá, ale skýtá v sobě i spoustu rizik.

Možná si říkáte: Je to vůbec možné existovat bez papírových peněz? Věřím, že pro některé lidi je to naprosto nepředstavitelné – např. starší generace je zvyklá platit hotovými penězi a někteří z těchto lidí mají nedůvěru v použití jiných typů plateb. Znám osoby, které zásadně nikomu nedávají své údaje, natožpak údaje o své platební kartě – raději budou hledat bankomat X kilometrů daleko, než zaplatit v obchodě kartou.

Bez ohledu na preference některých jednotlivců a zvyky starší generace, doba je stále více online. Vždyť většina lidí v produktivním věku již standardně platí elektronicky – ať už přes elektronické bankovnictví, nebo platební kartou v obchodě apod. Některé zdroje uvádějí, že se elektronicky již dnes uskutečňuje 90 % všech plateb.

Co nás k tomu vede používat bezhotovostní platby? Řekla bych, že hlavním důvodem je zjednodušení celého procesu. Kupříkladu je pro mě mnohem jednodušší mít na své pravidelné měsíční platby zřízen trvalý příkaz, než na ně každý měsíc myslet. Na nepravidelné platby mám ve svém internetovém bankovnictví vytvořeny šablony, kde jsou zaneseny všechny potřebné údaje o protistraně, takže je nemusím při každé platbě hledat. U pokladny místo pracného počítání „papírků“ a mincí vytáhnu jen jednu kartu a za pár sekund si odnáším zaplacený nákup. A to nemluvím o rychle rostoucím trendu plateb přes mobilní telefony – až se tento způsob plateb více rozšíří, nebudeme muset s sebou na nákupy nosit už ani peněženku.

Také pro naše domácí účetnictví jsou bezhotovostní platby výhodné – vše přehledně vidím a mnohem jednodušeji si mohu spočítat, jaké mám výdaje. A tak bych mohla pokračovat …

Vize světa bez papírových peněz je ale mnohem širší. Blíží se tak trochu představě, jakou měli tvůrci některých sci-fi filmů, kdy již neexistují peníze, ale např. kredity apod. V podstatě to můžeme nazývat jakkoliv, já ovšem zůstanu u pojmu elektronické peníze. Zkuste si to představit se mnou:

Místo peněz mám v kapse pouze kartu, resp. pouze chytrý mobilní telefon. Každý obchod, do kterého přijdu (vč. stánků s rychlým občerstvením, vietnamských večerek a vesnických koloniálů a hospod) má povinně svůj platební terminál. Přijdu do obchodu či provozovny, nakoupím či užiji služby a u terminálu jednoduše zaplatím kartou / mobilem. Platba se automaticky zaúčtuje jak mně, tak obchodníkovi.

Nová podoba elektronických pokladen, o které mluví náš novopečený pan premiér (viz např. http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-61713090-elektronicke-pokladny-desitky-miliard-nejdriv-2017), je jedním z prvních kroků, který by mohl být právě na cestě k odbourání fyzických peněz. Za důvod k zavedení tohoto nástroje považuje pan premiér efektivnější vybírání DPH. Osobně v tom vidím ještě širší kontext. Kdyby totiž všechny platby běžely elektronicky, byla by naprostá transparentnost. A to na všech stranách. Bylo by jasně vidět, kolik mají firmy obrat, ale také jaké náklady a kolik mají tedy odvést na daních.  Bylo by prokazatelné, odkud má daný člověk jaký příjem. Mohlo by se zautomatizovat účetnictví.

Chápu ale obavy malých živnostníků, řemeslníků apod. (viz např. článek http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/hledate-penize-na-spatnem-miste-vzkazuji-zivnostnici-sobotkovi_298411.html) ohledně složitosti a nákladnosti zavedení takovéhoto systému. Kompletní přechod k elektronickým penězům by byl určitě velice nákladný, pakliže by k němu došlo nárazově. Myslím si ovšem, že to bude spíše postupný proces – někteří totiž budou muset na „elektronizaci“ přejít i z důvodu poptávky zákazníků. Obchodníci již tento trend nastavili – řada z nich už dnes např. používá místo pokladny počítač s připojením na internet.

Mnohem větší riziko než nákladnost můžeme spatřovat v problematice bezpečnosti. Naprostá transparentnost v sobě totiž nese i možnost naprosté kontroly.  Od koho? Jednak ze strany státu – stát pak vidí každému až „do pusy“ a otázkou je, jestli takovýto systém chceme. Někdo by totiž mohl říci – „stát si usmyslí, že kupujeme moc toho a toho a zakáže nám to“. Já říkám – ano, všechno je možné zneužít. Na druhou stranu – proč by to stát dělal? Že by návrat k cenzuře a k omezování? To si nemyslím – dopustili bychom něco takového? V pozitivním náhledu by to mohlo spíše směřovat k lepšímu finančnímu plánování státu – byly by dobře patrné trendy a také transparentní výdaje i příjmy státu. Ale možná jsem příliš naivní – určitě to záleží na přístupu našich státníků.

Druhým subjektem, resp. druhou skupinou, která by mohla mít nad námi kontrolu, jsou marketingové společnosti, resp. potažmo veškeré firmy. Někdo by mohl využít či až zneužít informací systému a namířit svůj marketing přímo na základě nich. Např. mít naprosto osobně cílenou reklamu podle toho, co nakupujeme a o co se zajímáme. Už dnes něco podobného vidíme na sociálních sítích – také vás už někdy překvapilo, že jste např. přemýšleli o koupi něčeho nového a na Facebooku na vás zrovna v té době vyskočil banner s daným typem výrobků? Kdyby měl někdo přístup k informacím ze systému elektronických peněz a uměl je správně analyzovat, pak by se to mohlo dít denně. Otázkou je – vadilo by vám to? Osobně mám mnohem raději, když na mě vyskakují reklamy s věcmi, které mám ráda nebo o které se zajímám, než reklama na něco, co mě nechá chladnou. Ale samozřejmě – všeho s mírou.

Myslím, že na otázku bezpečnosti by se musel dát při zavádění elektronických peněz enormní důraz. Věřím ale, že bychom dokázali vyvinout takové zabezpečení, které by minimalizovalo rizika zneužití. Samozřejmě padouši se najdou vždy a vždy si dokážou najít své cestičky …

Pak je tu však ještě jedno velké riziko spojené s vyšší mírou utrácení a v důsledku se zadlužováním. Pro některé lidi jsou totiž papírové peníze jediným kontrolním mechanismem, jak myslet na své výdaje – stále vědí, kolik peněz jim zbývá a co z toho ještě musí zaplatit. Platba kartou/mobilem dává větší prostor pro nekontrolované výdaje, které mohou vést až k tomu, že utratíme více, než máme, resp. že utratíme i peníze, které měly sloužit k pokrytí jiných výdajů. Chce to tedy větší sebekontrolu a důkladnější finanční plánování.

Co mě osobně ovšem na představě elektronických peněz láká, je transparentnost ve své čistotě a férovosti – díky ní by totiž mohla vymizet korupce i jiné nešváry dnešní doby.

 

Autor: Ing. Kateřina Lichtenberková – manažerka projektu Finanční gramotnost do škol (www.financnigramotnostdoskol.cz)