Chránit svobodu projevu, serióznost české žurnalistiky, nezávislost a objektivitu veřejnoprávních médií – to jsou základní úkoly, které si vytyčila nezávislá iniciativa Slabiky.cz. Nepatříme žádné politické straně, žádné podnikatelské skupině, žádnému médiu. Naším hlavním posláním je pěstovat svobodu slova, upozorňovat veřejnost na dezinformace, manipulaci a nepravdy v médiích a zároveň podporovat novináře v práci, která bude zcela nezávislá a korektní.

Slabiky hodlají poukazovat na nedostatky v legislativě, jež se týká médií. Budou přispívat ke kulturnosti mediálního prostředí, komentovat klíčové události a pravdivě o nich informovat. Slabiky budou poskytovat podporu všem subjektům i jednotlivcům, kterým záleží na tom, aby byla společnost v naší zemi svobodná a nadále se rozvíjela v duchu vyspělých západních demokracií. Stejně jako je slabika základní jednotkou lidské řeči, chtějí být Slabiky základním stavebním kamenem a ochráncem svobodného projevu v naší zemi.

Myšlenka Slabik.cz vznikla zhruba před dvěma roky, kdy jsem měl možnost připravovat akci Moderátor roku 2012 – slavnostní večer s vyhlášením nejlepšího rozhlasového moderátora ze rozhlasových stanic tehdy sdružených v ARO. Jedním z účastníků byl i ČRo. Jako režisér a spolu scénárista slavnostního programu jsem chtěl na úvod zábavného programu ukázat důležitost rozhlasového vysílání a připomenou některé historické okamžiky, neodmyslitelně spjaté s rozhlasovým vysíláním. Např. r45., r48., r68., r.89, atp. 

Ale to jsem tvrdě narazil. Vedení ČRo o tom nechtělo ani slyšet. „To je politika, jen žádnou politiku. Budou tam i poslanci za různé parlamentní strany“. Rozumějme, KSČM. Autocenzura jak za Rakousko-Uherska. Marně jsem vysvětloval, že historie není politika, a že připomenutí historických událostí nemůže demokratickým politikům vadit. Asi může. Nebo co kdyby…

Zdá se, že nastupuje NORMALIZACE, „Anděl na horách“ a barvotiskové „Vyprávěj“. Nebyl by lepší název „Vzpomínej“?  Já si totiž vzpomínám. I na předrevoluční média. A nestýská se mi po nich, žádná nostalgie. Takže co s tím? Po pár sezeních v restauračních zařízeních s podobně smýšlejícími přáteli, jsem oprášil své politologické vzdělání a pustil se do slabik. Parafrází  slov toho nejpovolanějšího – prezidenta republiky – „Nejprve jsem myslel na slova, ale Vaše vzdělání, pane redaktore, je na takové úrovni, že musíme začít od slabik možná od písmen.“

ML